Jiří Jaskmanický vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Původní profesí byl speciální pedagog, a mimo jiné pracoval jako terapeut narkomanů. V roce 1994 otevřel „Galerii Pajda“ v Praze. Působil v Galerii Greisen, která se věnovala nejen výstavám ale především aukcím. Dnes působí v Českém centru fotografie, spolupracuje s Galerií Mánesova 54. Věnuje se větším projektům, z posledních jmenujme například výstavu Františka Dostála na Pražském hradě. Známá je také publikace Petr Helbich – Fotografie. Jiří je člověk mnoha profesí, a nač sáhne, to se mu daří.

Venku za oknem padaly krásné sněhové vločky, když mě poprvé napadlo vyběhnout ven s fotoaparátem a zkusit je vyfotit. Po hodině strávené na balkóně jen tak nalehko, jsem si odnesl omrzlý nos, nadšení z pohledu na detail sněhových vloček a kartu plnou snímků. Když jsem pak o něco později s dorazil do práce a nedočkavě koukal, co jsem si z ranního focení doma vlastně přinesl, bylo všechno špatně.

Makro fotografuje více než patnáct let. Jeho makrosvět je plný krásných detailů přírody, plný kouzel, kterých si běžně nevšimneme, protože jsme se zapomněli dívat kolem sebe. Jeho fotografie se pravidelně objevují na výstavách v ČR i v zahraničí, v časopisech i knihách. Milanovy fotografie obdivuji již mnoho let a je mi ctí jednu originální vlastnit a také se přiznám, že je obdivována všemi mými návštěvami. Takhle to vypadá, když se práce dělá s láskou – o čemž svědčí i Milanovo motto: „Makrofotografie je svět ve světě. Každý povedený záběr mi vždy připomíná, jak je příroda dokonalá a že by k ní měl člověk přistupovat s větší úctou a že spousta věcí ve srovnání s touhle dokonalostí je malicherná!“

Garik Avanesian se narodil v Baku a od roku 1995 trvale žije v Praze. Je nositelem titulu MFIAP. Zúčastnil se více než 300 mezinárodních fotografických salonů a výstav ve více než třiceti zemích světa. Garik navštěvuje zajímavé země a z každé své cesty přiváží mnoho krásných fotografií, ve kterých divák najde romantiku, pocity, představy. Jeho snímky na diváka působí velmi intenzivně. Garik zkrátka umí dokumentovat lidské osudy, lidské charaktery, jeho fotografie mají duši a pokaždé překvapí přívalem pocitů a takové fotografie já mám nejraději – „fotografie které dýchají". Je mi velkou radostí si dnes popovídat s člověkem, který takové fotografie umí.